K šálku horkýho kakaa

Proč je svět vzhůru nohama?

Share on Facebook
Share on Twitter
+

Jak už asi víte, 4 roky žiju v Austrálii. Často proto slyším slovní spojení: vzhůru nohama. Legrační na tom je, že jsem DOSLOVA vzhůru nohama oproti Evropě. Nicméně, někdy si říkám, že i můj život a pohled na svět jsou úplně naruby. Vidím věci jinak, než jak je to dnes normální. Právě proto jsem i začala psát na téma #ZaNormálníHolky, jak se můžeš dočíst TADY. Taky máš někdy ten pocit?? Že se kolem Tebe dějí věci, které Tě vnitřně úplně ničí? Chceš křičet po pravdě a spravedlnosti, ale přitom víš, že nic nenaděláš? Co tím myslím? Ztotožní se někdo s mojí úvahou nad termínem: vzhůru nohama?

Probouzíme se zmatení. Naše dny plynou bez nějakého většího efektu. Cítíme se prázdní. Jsme unavení. Bez energie a dobré nálady. Všechno je takové mdlé. Hledáme smysl života. Ptáme se na nikdy nezodpovězené otázky. Naše životy jsou na hony vzdálené našim snům a představám. Přesto si raději řekneme: “Je to tak, jak má být.” Taková blbost. Čekáme na štěstí. A ono nepřichází. Je to prostě vzhůru nohama. Podle čeho to usuzuji? Čerpám z denní dávky života. Toho, opravdového, tam venku. A píšu to, co vidím a vnímám. Jak tedy poznáme, že žijeme životy vzhůru nohama? Rozhlédněme se.

  • Lidé, kteří se nemilují, jsou spolu. Ti, kteří se milují, spolu nejsou.
  • Utíkáme před problémy. Závod, který je předem prohraný. Postavit se jim ale neumíme. Vyčerpaní pak padáme únavou.
  • Někteří věříme v Boha, máme ale strach jít do kostela. A v kostele potkáváme lidi, jejíchž život jen vzdáleně vypovídá něco o víře a upřímnosti.
  • Nesnášíme násilí a milujeme zvířata, ale v klidu si dáme k obědu krvavý steak. Jak se nám ale na talíř dostal, před tím už zavíráme oči.
  • Dáváme slib manželství někomu, u koho VÍME, že to není ono, nebo že je to dokonce špatně… my jen doufáme, že se to změní… Hádej co. Nezmění.
  • Naše vztahy pomalu umírají kvůli převaze technologie nad lidskostí.
  • Máme na sociálních sítích stovky přátel a fanoušků, ale nemáme s kým jít na kafe, když je nám opravdu smutno.
  • Ozýváme se, jenom když něco potřebujeme, ale jsme naštvaní, když se nám někdo ozve jen tehdy, když něco potřebuje.
  • Milujeme věci, které máme používat a používáme lidi, které máme milovat.
  • Nevážíme si lidí, kteří jsou tu pro nás. Brečíme nad rozlitým mlékem, až když už je pozdě.
  • Náš volný čas se mění pouze v čas. Už jsme zapomněli, co je to mít KVALITNÍ ČAS.
  • Dobře se bavíme hlavně tehdy, když máme nějaké to procento alkoholu. Půlku si pak stejně nepamatujeme.
  • Nejsme vděční za to, co už máme. Jsme negativní, a pak se divíme, že do života přitahujeme negativní události.
  • Posmíváme se lidem, co se snaží žít zdravým životním stylem. Pak nadáváme na nespravedlivý život, když dostaneme infarkt nebo cukrovku.
  • Bráníme se závazkům a hlubokým vztahům. Nejsme ochotni obětovat, bojovat, riskovat, nebo snad tolerovat a “nedejbože” ČEKAT. Jako pomatení ale likujeme fotky starých šťastných párů a komentujeme slovy #couplegoals a #dreams.
  • Trápíme se tím, co si myslí neznámé okolí, ale své nejbližší neposloucháme.
  • Máme pocit, že nemůžeme dokázat velké věci. Neuvědomujeme si, že můžeme dělat malé věci s velkou láskou… (citát od Marie Terezie)
  • Děláme práci, která nás nebaví. Pořád dokola si na ni ale stěžujeme.
  • Stále nakupujeme nové a nové věci s vírou, že nás udělají šťastnými. Zatím ale máme prázdnou peněženku i srdce.
  • Jsme naštvaní na kamarády, co se nám dlouho neozvali, aniž by jsme jim sami napsali.
  • Po někom se nám stýská, a říkáme to všem, jen ne té osobě.
  • Před hospodou odsuzujeme veřejnost, jak ničí naši planetu. Hned na to v klidu hodíme vagjl na zem.
  • Po přečtení tohodle článku si sáhneme do svědomí, zítra už si to ale ani nebudeme pamatovat…

Já vám všem přeji krásný start do nového týdne. Budu ráda, když můj článek pošlete dál. Pevně věřím, že se naše přemýšlení a hlavně činy brzy změní k lepšímu. Život není tak komplikovaný, to my si ho komplikujeme 🙂 Dnešní post bych chtěla zakončit citátem, který mě hodně oslovil. S láskou, vaše K.

“Jakmile poznáš svou cenu, přestaneš lidem dávat slevu.”

thumb_PB150244_1024qqq

Share on Facebook
Share on Twitter
+

You Might Also Like

No Comments

Leave a Reply