S batůžkem po světě

Co se stane, když vyrazíš s batůžkem do světa a proč všichni říkají: Ty se máš?

Share on Facebook
Share on Twitter
+

Každý kdo někdy odcestoval do zahraničí na více než pár týdnů ví, jak je těžké se adaptovat. Každý den se pereme s prvotním kulturním šokem, snažíme se zorganizovat finance a nejlepší je, když nám přátelé řeknou: Ty se máš. Ráda bych proto vysvětlila proč se “nemáme” a proč nejsme lidé na které by měli ostatní žárlit. Ráda bych abyste pochopili, čím si musíme projít abysme se dostali tam, kam chceme.

1/ Musíme vystoupit z naší komfortní zony

To je jedna z těch nejtezších částí. Máme práci, kamarády, rodinu, možná partnera a možná i auto, a čas od času nějaký ten koníček. Roky si budujeme komfortní zonu a pak nám něco řekne: “To je všechno? Tak co je to za tou komfortní zónou, co nás tak děsí?.” Je to výzva a je to strašidelné nechat všechno za sebou, protože nikdy nevíme, jestli se naše životni situace zlepší nebo zhorší. Je to velká neznámá, ale jakmile jsme dostatečně silní a odvážní, nic nás nemůže zastavit. 

2/ Vzdáme se spousty radostí abychom ušetřili

Po dobu dvou let jsem si nekoupila nové oblečení. Když jsem šla ven s kamarády, pila jsem buď nealko a nebo jsem sosala jeden cocktail přes 3 hodiny, dokud se neroztál led a tak jsem cucala tu rozteklou vodu. Cestujeme levně, běžně naplňujeme naše nákupní vozíky jídlem a pak si to kolečko v supermarketu dáme znovu a vracíme to, co není ve slevě a to co “nepotřebujeme, ale jenom chceme”. Šetříme peníze i za kadeřníka. Radši se zeptáme kamarádky aby nás ostříhala a pak jí za to koupíme lahev vína. A i my si pak dopřejeme víno, ale většinou krabicové (ale i to potěší:). Šetříme doslova každý cent abychom si zaplatili vše potřebné a vycestovali. A že je toho hodně, co se zaplatit musí( letenky, víza, pojištění, ubytování, poplatky, jídlo…) 

3/ Zažijeme kulturní šok

Skoro v každé zemi dostanete tu pomyslnou facku. Jazyk, peníze, rozdílná práva, zvyky a pravidla. Dokonce módní styl nebo řízení auta na druhé straně Vás může úplně rozhodit. A teď si představte že jedete do země, kde je všechno vzhůru nohama (Austrálie) a někdy dokonce i naruby:) Trvá to týdny a někdy dokonce měsíce se adaptovat do nového prostředí a upřímně, není pro nás jednoduché měnit naše zvyky.

4/ Učíme se znovu mluvit

A je to nesmírně únavné pokud je Vám více než 8 let. Nerozumíme co nám lidé říkají a oni nerozumí tomu co říkáme my. Někdy je to legrace, ale někdy je to k vzteku. Učíme se nový jazyk…. Jsou lidé co Vám rádi pomohou, ale jsou lidé co nemají ani tušení čím si musíte projít, abyste se prokousali dalším dnem. Občas nám lidé nerozumí jen když se jim snažíme říct jednoduchý příběh, tak jak se asi musíme cítit když si hledáme práci? Ale nakonec, po pár měsících, vždycky zvítězímě 🙂 

5/ Stýská se nám, pláčeme

Ano, pláčeme. Stýská se nám, cítíme se sami. Poznáme nové kamarády a ti odjíždějí. Přicházíme o důležité momenty: narozeniny, Vánoce, Silvestry, maturáky a promoce, první krůčky našich sourozenců a nebo dětí našich přátel, svatby, rozchody… a je to vážně těžké být na všechno sám, když potřebujeme objetí a nebo si jen povídat. A tak pláčeme, ale nikdy Vám to neřekneme. 

pink jeans

6/ Nejsme “klikaři”

Jsme pracovití. Jsme ambiciozní a odvažní. Nebojíme se udělat chybu a tak jdeme a zkoušíme to. Denně bojujeme, dřeme pot a pláčeme. A pokud to nevzdáme (a věřte mi, chceme si sbalit a koupit nejbližší letenku domů asi tak každý druhý den) a vydržíme, možná si najdeme dobrou práci, vyděláme hezké peníze, cestujeme, nebo prostě děláme to, co máme rádi… to pořád neznamená, že jsme “klikaři”. To znamená, že jsme dostali odměnu za naši dřinu. 

7/ Nesdílíme smutek

Nikdy nedáme na internet fotku jak jsme sami doma a prohlížíme si staré fotky s tím krabicákem v ruce. Nikdy vám nezavoláme abysme si postěžovali jak náročný to byl den. Nikdy nepřiznáme rodičům že nemáme peníze. A nikdy nesdílíme jak strašně jsme z toho všeho unavení. Proč? Protože nechceme aby se o nás naši blízcí báli, nechceme být slaboši a už vůbec si nechceme stěžovat na naše vlastní rozhodnutí. Ale potom přijde skvělý den a my si ho zvěčníme, protože si ho chceme uchovat navždy. Ten moment nám připomíná proč to všechno děláme a má pro nás obrovskou hodnotu, protože na to často zapomínáme. To je to o co se chceme podělit. A to je ta chvíle kdy si lidé řeknou: “Ty se máš. Ty si žiješ, Ty máš všechno. Asi jsi vyhrála loterii ne”. Ne nevyhráli jsme (bohužel:)). Jsme jen silní a jdeme dál. 

8/ Máme 2 a více domovů

A to v nás vždy vyvolá nostalgii, do konce našich životů. Kdykoliv pojedeme domů navštívit rodinu a přátelé, budeme se chtít vrátit. A kdykoliv budeme v zahraničí, už nám chybí rodina a přátelé. Je to šíleně náročné. Jsme šťastni všude, ale vždy se nám bude stýskat. Je to nádherná cena kterou platíme za to, že cestujeme. 

Ale na závěr víme, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí našeho života. Spoustu se toho naučíme, rosteme, stanou se z nás zodpovědní, nezávislí, zodpovědní, loajální a silní lidé. Více si jako lidé rozumíme a vytváříme úžasná dlouholetá přátelství. Je jedno jak těžké to bylo, stálo to za to!

Zažil jsi to samé? Jak Ty ses cítil/a když jsi se přestěhoval/a do jiné země?

Doufám, že se Ti můj článek líbil a pokud ano, prosím, sdílej:)

Share on Facebook
Share on Twitter
+

You Might Also Like

No Comments

Leave a Reply